Měli by děti být za svou práci odměňovány? Jste pro nebo proti? A co takhle třídní měna…
- Batůžek
- Feb 10, 2024
- 2 min read
Učitelé versus odborníci v debatě o třídních odměnách. Takový je název článku, publikovaného magazínem Education Week, který se na prozkoumání tohoto lehce kontroverzního tématu zaměřuje.
Jak se učitelé i odborníci jistě shodují, udržet děti bdělými a soustředěnými může být oříšek. Dokáží však odměny pomoct?
Zatímco někteří učitelé plně spoléhají na sílu nálepek, hvězdiček, sladkých či vtipných odměn, jiní učitelé věří, že vzdělání je odměna sama o sobě a tudíž by žáci měli plnit co se od nich očekává samostatně.
Erika Patall, profesorka a psycholožka na univerzitě v Jižní Karolíně na úvodu článku vysvětluje, že odpověď na tuto dlouho pokračující debatu není tak jasná. Vysvětluje, že odměny mohou být efektivní, pokud naším hlavním cílem je udržet děti v rámci dané aktivity soustředěné. Jakmile však odměny zmizí, zmizí i angažovanost. Odměny nedokáží v dětech podnítit lásku ke vzdělání, ani nemají dlouhodobě pozitivní efekt na chování.
Co dál, odměny mohou naopak v dětech potlačit interní motivaci pilně pracovat, pokud cítí, že jediným důvodem proč úkoly plní, je protože za pak ně budou odměněny. A to i přesto, že si mohou aktivity doopravdy užívat.
Když vydavatel článku Education Week pátral po sociálních sítích, jaký na toto téma mají názor učitelé, mnoha z nich sdílela stejné obavy. Komentáře se často nesly v duchu: “Odměňuji děti vzděláním…”
Jedna z tázaných pedagožek se však rozhodla sdílet vlastní praktiku, jakou si zlatou střední cestu. Vysvětluje, že místo odměn nabízí dětem různá privilegia. Odměny ve formě věcí, jídla či dárečků mají za následek takzvaný “efekt houpající se mrkve”. V dnešní době nejsou dostatečně motivující na to, aby dokázaly podnítit a zaručit trvalou změnu chování. Privilegia naopak posilují vnitřní motivaci dětí, což vede k podpoře sebevědomí a nadále změně vnímaní i chování.
I tak, přetrvávají dle průzkumu Education Week v pedagogické komunitě názory, které plně obhajují pozitivní efekt odměn. Seznam glorifikovaných odměn zahrnuje například samolepky, veselé pátky s dětmi vedenou hrou Kahoot!, sladkosti, “truhlu pokladů” i vlastní měnu (třídní dolary), kterou pak děti mohou utratit v třídním obchůdku.
U posledního příkladu zní argument, že děti při vydělávání třídních dolarů nesoutěží s nikým jiným než sami se sebou, což posiluje jejich osobnost a zároveň umocňuje dobré chování ve třídě. Druhým benefitem třídních dolarů je, že slouží jako ekvalizér sociálních skupin. Třídní obchůdek totiž kromě žvýkaček, kupónů do knihkupectví a různých zážitků, nabízí i školní potřeby. Děti ze sociálně slabších rodin si tak mohou dovolit koupit tužky, fixy, apod. a to zcela vlastní zásluhou.
Třídní ekonomika dává dětem pocit vlastnictví a kontroly. Zároveň napomáhá s matematickými dovednosti a učí zodpovědnosti. Kromě vydělaných peněz mohou žáci dostat i pokutu a to například za nadávky. Mikroekonomický systém svou podobou reálnému světu přispívá k lepší finanční gramotnosti a přímý kontakt s papírovými penězi zmírňuje dopady dnešní abstraktní digitální doby. Učitelka, která tuto metodu ve svých třídách zavedla obhajuje, že stejně jako ona je za svou práci placena a i nadále svou práci miluje, tak i žáci potřebují externí motivaci, aby se do výuky plně ponořili.
Článek uzavírá shrnutí odbornice Eriky Patall, že nejpodstatnějším je, aby se děti necítily manipulovány k plnění úkolů. Je zapotřebí, aby si učitelé řádně promysleli, jak si budou děti danou odměnu interpretovat a zda odměňování není na úkor kvality práce a internalizace hodnoty a důvodu jejího plnění. V tomto směru se nehmotné odměny zdají jako efektivnější, než ty hmatatelné.
Comments